Po dlouhé zimě a následných povodních začala sezóna až začátkem dubna. Samozřejmě jsem se nemohl dočkat, až se pustím do hraní s novým hendikepem 54. Tak jsem v dubnu objel Starou Boleslav, kde byl pod vodou green na dvojce, Beřovice, Hodkovičky s provizorním greenem na devítce po povodni a Malevil s uzavřenou třináctou jamkou taktéž s promočeným greenem. Hlavně první devítka v Malevilu slibovala, že bych mohl svůj hendikep snad brzo snížit. Ale to mě čekala ještě dlouhá cesta.
Hned začátkem roku po narození druhého syna Tomáše V. padl při následné oslavě ještě s Viktorem slib, že do konce roku musíme uhrát 36. Pavel P. nás ještě druhý den hecoval, že to není žádný pořádný hendikep a že to chce aspoň 35. Protože si z večera moc nepamatujeme, tak je trochu nejasné, na čem jsme se vlastně dohodli. Každopádně kdo nesplní, kupuje na konci roku láhev. Jsem přesvědčený, že původní dohoda byla láhev za hendikep přes 36 :-).
Hned začátkem května mě čekal první velký zážitek. Vyrazil jsem na pár dnů na výlet do Bristolu za bývalým spolužákem. A hole s sebou! Zahrál jsem si dvě osmnáctky a byl to velký zážitek. Hlavně jsem měl vše proti dešti, ale bylo tak nádherně, že jsem si hrozně spálil krk... A opravdu jedna z prvních vět, kterou jsem vyměnil s lidmi na hřišti byla o krásném počasí :-). Více zde.
Po návratu už čekala nekompromisní honba za snížením hendikepu. 25.5. jsme vyrazili s kolegy na "firemní soustředění" do Myštěvsi. Den i večer byl příjemně strávený, účast kompletní (6 lidí). Dali jsme 3 devítky a jednu jsme se s Viktorem rozhodli jít jako nesoutěžní výsledek. Bohužel jsme ne zcela pochopili princip a protože Myštěves v té době na nesoutěžní devítku nebyla znormovaná, tak z toho nic nebylo. Ale stejně jsem zahrál jen 19 stbf, takže by to snížení bylo opravdu jen kosmetické.
Potěšil ale první zahraný par 4, který se mi podařil ve druhém kole hned na první jamce.
Poslední devítku jsme vyzkoušeli texas scramble a bylo to podařené. Pokud si vzpomínám, tak to skončilo remízou. Po večeři jsme se skoro už za tmy pustili do "lázeňské trojky" - krásných parkových jamek 1, 2 a 9. Hrát na devítce za tmy přes rybník a řídit se sluchem byl docela slušný zážitek. Ale kromě utopených míčků jsme snad našli všechny.
Dějištěm dalšího útoku na snížení se stal 17.6. Liberec. První devítka se podařila výborně - 25 stbf. Druhá už byla slabší, ale celkem v pohodě jsem za celkových 42 stbf snížil na 48! Takže první snížení bylo za mnou :-).
Pak už jsem se mohl v klidu chystat na neoficielní firemní mistrovství, které jsme si s kolegy dohodli na červenec. V rámci přípravy se mi ještě 5.7. na Čertově Břemeni (místo konání mistrovství) podařil první chip in hole - další míček na poličku :-).
LogicaCMG Open 2006 se konalo 12.7. a celkem se mi dařilo. V obou kategoriích (na rány bez vyrovnání a stableford) jsem obsadil čtvrté místo, i když ve stablefordu jsem určitě myslel na víc. Vše o povedené akci najdete zde.
Pak jsem párkrát zahrál celkem špatně a usoudil, že je třeba něco změnit. Tak jsem si objednal nové hole. Zdálo se mi, že mi to půjde líp s železy na grafitu (nekupte to, když jsou slevená o 40%...). Když jsem se pochlubil Michalovi, tak moc nechápal a velmi správně mi doporučil, že bych měl raději investovat do trenéra... Měl samozřejmě pravdu. Trenéra jsem navštívil a určitě mi to pomohlo.
Nicméně ani trenér, ani nové hole mi nepomohly, když jsme vyrazili s Michalem na jamkovku do Motola - jamka o Euro, v případě remízy flek na další jamce, se započtením hendikepu. Prohrál jsem na devítce 4 Eura a příští jamka se hrála o 4.
Pak jsem se už ale opravdu trochu zlepšil a po 23 stbf na devítce v Hostivaři byl čas na první turnaj. 19.8. jsem tedy vyrazil do Staré Boleslavi a pustil se do boje. Šli jsme ve flajtu jen dva a i díky příjemnému spoluhráči jsem byl celkem v klidu. A na sedmé jamce (par 3) jsem po asi desetimetrovém chipu zahrál své první birdie! Měl jsem ohromnou radost a flajt před námi si podle toho myslel, že jsem musel trefit hole in one :-).
Celkový výsledek byl taky docela dobrý a po 38 stbf jsem po druhé snižoval hendikep, tentokrát na 46.
V září jsme s ženou vyrazili na vysněnou dovolenou - 3 týdny na Hawaii. Golf jsem si na tomhle úžasném konci světa zahrál celkem třikrát a určitě na to nikdy nezapomenu. I když s půjčovanými holemi, tak jsem byl úplně v pohodě a zahrál jsem slušné výsledky. Jednou i 47 stbf (i když to hřiště bylo normované trošku podivně), což by mi stačilo na hendikep 35.5. Jen par 5 mi zase utekl, třikrát opravdu o pár centimetrů. Trochu povídání a nějaké fotografie jsou zde.
Jakmile jsem se vrátil, tak jsem se odhodlaně pustil do plnění cíle - hendikep 36.
Nejdříve jsem si uhrál výborných 25 stbf na devítce v Benátkách (včetně jednoho birdie). Pro kamarády Pavla S. a Marka S. to bylo první hřiště po složení Zelené Karty a tady jsem je ještě porazil. Později se mi s nimi už zdaleka tolik nedařilo.
1.10. jsem se zúčastnil turnaje v Bechyni a šlo mi to. Moc jsem výsledek neřešil a to bylo určitě dobře. Bohužel jsem škrtl čtyři jamky (a specielně aut na sedmé jamce - jednoduchý par 5, mě dost mrzí). Po pohodové hře jsem nakonec uhrál 44 stbf a snížil na 38. To už bylo blízko!
Chtěl jsem rychle využít dobré hry a tak hned 6.10. jsem zajel na nesoutěžní výsledek na devítku do Hostivaře. Nakonec po docela náhodném paru na poslední jamce jsem porazil Tomáše V., uhrál 19 stbf a snížil na 37 (víc to vlastně ani nešlo). Takže zase ok. Ale poslední krok pořád chyběl.
Ještě v říjnu jsem stihl čtyři pokusy. Velmi špatný nesoutěžní výsledek na Ještědu, celkem smolný turnaj v Hrádku (36 stbf a např. neproměněný odfláknutý pat z 10 cm), průměrný nesoutěžní výsledek na Štiříně a nakonec Malevil v příšerném počasí, kde bylo zaplacení nesoutěžního výsledku dost nesmyslný nápad.
Když začátkem listopadu měli v Hodkovičkách už jeden provizorní green, tak jsem to považoval za ztracené. Ale stejně bych to neuhrál a ještě jsem s Michalem prohrál dalších 13 Euro v jamkovce. Ještě, že jsme po druhé jamce, kde jsem prohrál celkem 8 Euro, změnili pravidla, že po vypůlené jamce se výhra nenásobí, ale pouze převádí...
Pak to přišlo. 17.11. bylo stále pěkně, tak jsme s Viktorem zajeli za Pavlem P. na Čertovo Břemeno a já jsem zkusil další nesoutěžní výsledek. Celou první devítku byla taková mlha, že nebylo vidět, kam dopadají delší rány. Ale kupodivu jsme nikoho netrefili a neztratili ani míček. Jen na šesté jamce jsem zahrál do autu a byl bez bodu, ale celkově po první devítce to bylo 19 stbf. Druhá devítka šla dobře až do patnácté jamky. Pak jsem začal nějak moc počítat a zbylé 3 jamky byly z mého pohledu pěkně dramatické. Nakonec jsem ale dal metrový pat a věděl jsem, že to mám - 37 stbf a snížení na 36.0!
Roční cíl je tedy splněn! Ale stejně jsem koupil láhev pro změnu na oslavu. Stejně mi kolegové tvrdí, že 36 nestačí, ale já jsem spokojený.
A ještě scorekarta:
Zbytek sezóny pak proběhl nad očekávání. Nejdříve jsem s kolegy "pokořil" Beřovice, tedy uhrál bych tam aspoň Zelenou Kartu, což se mi až do této chvíle nepodařilo. A ještě jsem si to zpříjemnil jedním birdie.
1.12. jsme opět v Beřovicích dali s Michalem ještě jednu jamkovku. A tahle devítka se opravdu vydařila. Zahrál jsem par na trojce - první par 5, přehrál rybník na devítce (celkem 6) a porazil Michala v jamkovce a vyhrál své první Euro.
Sezónu jsem uzavřel 3.12. ve Mstěticích. Sice už se hrálo z modrých odpališť, ale nakonec jsem zahrál nejlepší výsledek v roce. Samozřejmě jsem všechno na modrá odpaliště přepočítal a tady je scorekarta:
Jo, stálo to za to. Svůj první celý golfový rok jsem si opravdu užil! A čekání na další bylo překvapivě krátké. Po Vánocích to sice nevyšlo, ale v lednu už začala sezóna 2007.
Ale ještě zpátky k roku 2006. Protože rád počítám, tak trochu statistiky. Na klubových stránkách jsem našel žebříček hráčů. Počítá se 6 nejlepších stableford výsledků v kategorii B (HCP 18.4-54), v celkovém žebříčku se pak výsledky při HCP>36 přepočítávají na HCP 36. Ta čísla byla ale nějaká nekompletní a tak jsem si je dopočítal sám. Tak jsem zvědavý, jak se mi bude dařit v dalších letech.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||