[zpět na Golf homepage]

Las Veraneras


04/2008, HCP 28.6 Přišel duben, (tradiční?) čas dovolené. Tentokrát v trošku neznámé, ale o to lepší destinaci El Salvador. Při výběru byl celkem pochopitelně jeden z prvních dotazů, je-li někde v okolí hřiště. Devítka 10 minut od hotelu mě uspokojila a když jsem zjistil, že v prosinci tam otevřeli i druhých 9 jamek, tak to byl příjemný bonus. Hřiště se jmenuje Las Veraneras a je vlastně vedle hotelu (jediného resortu v celé zemi, ale to sem nepatří...). Jinak v celém El Salvadoru najdeme už jen jednu "městskou" devítku v hlavním městě San Salvador a poblíž ještě prý velmi pěknou osmnáctku u jezera Ilopango.

První hraní jsem si domluvil hned druhý den po příjezdu a v 9 ráno jsme vyrazili (taxík přijel na čas!). Cesta trvala snad ještě méně než 10 minut. Hřiště je součástí velkého areálu (za zdí a s vrátnicí), kde je spousta vilek k pronájmu a snad i kus pláže. Fee za 57 dolarů, autíčko a hole po 20 a driving za 3$. Vzhledem k tomu, že jsem hrál sám, tak jsem ještě musel zaplatit 20$ za odvoz, ale i tak při dnešním kurzu dolaru celková suma 120$ je myslím docela v pohodě.
Domluva v pro-shopu byla opět poněkud náročnější. Slečna se sice pořád usmívala, ale anglicky neuměla ani slovo. Nakonec jsem ale úspěšně všechno zaplatil, dostal hole (celkem slušné, na grafitu) a autíčko a vyrazil na driving. Tady čekalo první překvapení, košík míčků mi šel nasbírat jeden ze zaměstnanců. Pak jsem si dál pár odpalů, ženu poslal pro pivo a vyrazil na první odpaliště.
Tam se náhle objevil celý flajt místních (všichni v dlouhých kalhotách, to ostatně uváděli jako podmínku hry, ale mě v delších kraťasech v pohodě hrát nechali), ale slušně počkali, až se objeví Andrejka s pivem i lednicí, i když bez ledu. Bohužel jsem asi zapomněl, že se tady měří v yardech, takže hned první odpal zmizel v nedohlednu. Míček jsem nakonec našel až při cestě z 18. odpaliště zapadlý uprostřed nějaké kytky a navíc v autu... Ale fotka je to pěkná :-). Pak nás ještě málem zabil drive z dvojky, který po odrazu od zdi skončil přímo na třetím odpališti, ale to bylo naposledy, co jsme potkali jiné hráče, kromě zaměstnanců bylo hřiště jenom pro nás.
Hřiště je rozdělené silnicí po třetí a před šestnáctou jamkou, přes silnici se jede přes most. Původní devítka byla bez přejezdu, ale asi hodně stísněná. Teď je těchto 6 jamek určitě zajímavější část hřiště. Jamky "za mostem" jsou většinou trošku fádní. Nicméně byly vylepšené dodávkou ledu (a tedy chlazeným pivem) na 4. odpaliště :-).

Je znát, že hřiště je hodně v teple, takže tráva nebyla úplně dokonalá a místo rafu byla často skoro holina, ale hraní bylo úplně v pohodě. Žena si tedy stěžovala, že na ježdění je povrch trochu hrbolatý, ale za to jsem mohl taky já, protože mimo fairway jsem trefoval až příliš často. Celou dobu se mi zdálo, že hraju docela dobře, ale celkem špatné patování a taky dost utopených míčů znamenalo dost průměrný výsledek. Sice nejhůř 8, ale taky jen pár bogey. Hřiště není znormované, takže těžko říct, jak by to bylo na body. Snad jen délka z bílých (našich žlutých) 5364m je určité vodítko. Ještě musím zmínit místní specialitu - místo očekávaných bankrů kolem greenu byly na několika jamkách betonové bazénky, ze kterých se hrát nedalo, ale aspoň se dal vyndat míček.
Zahrál jsem si ale přesto výborně. Bylo jasné, že musím jít na golf v El Salvadoru ještě jednou. Tentokrát jsem nic nevymýšlel, zvolil pohodlí a chystal se na Las Veraneras znovu. Následuje první série fotek.

Picasa Photo Album:
Golf_LasVeraneras


Letos jsem toho před dovolenou odehrál mnohem méně než loni. A tak jsem se na druhé salvadorské hraní pořádně těšil. Vyrazil jsem sám v odpoledním čase. Taxík si tentokrát nechal otevřít zadní výjezd a tak jsme se ocitli už přímo v areálu s hřištěm. Taková cesta by se v pohodě dala absolvovat rovnou vozíkem.
Driving jsem tentokrát vynechal a ani se nepokoušel domluvit ledničku. Ale i tak jsem nezvládl domluvu při nákupu trička, na pult přistála velikost M a mně se nepodařilo vysvětlit, že chci L. Snad mi slečna vysvětlovala, že L nemají. Budu se muset naučit aspoň trochu španělsky... Do trička se tedy samozřejmě nevejdu. Ještě, že jsem si koupil při první návštěvě taky čepici.

Už při prvním hraní jsem myslel na pokoření stovky. Tomu jsem se ale ani nepřiblížil. I tak jsem to ale chtěl znovu zkusit. První jamka byla tentokrát v klidu za bogey, ale voda na dvojce a aut na trojce znamenaly 2 triple bogey. Pak jsem ještě jeden míček po hodně špatné ráně do greenu nenašel a jeden z odpalů poslal do autu (obě tyhle jamky jsem hrál nakonec za double bogey, takže, jak říká Karel, v cikánském paru). Par mi tedy pořád utíkal. Po čtrnácté jamce jsem si rychle spočítal, že bych musel jít zbytek v paru, abych se pod 100 dostal. A na patnáctce (par 5) se to opravdu konečně povedlo. Čtvrtá rána dobrý chip a snadný pat. Na patnáctce to už nevypadalo dobře, když jsem ležel třetí asi 25 metrů od greenu, ale poprvé se mi povedl pitch-in. Je to hezký zážitek, když míček letí obloukem, spadne 2 metry od jamky a pak do ní zapadne :-).
Happy endem tedy tahle story nekončí. Na sedmnácte to bylo double bogey po krátké třetí ráně, chipu a dvou patech a na poslední, ostrovní jamce bogey, když se druhá rána po trefení greenu určitě těsně nakonec do vody skutálela. Celkem tedy 102. Ale i tak, asi to byl můj nejlepší výsledek. Jen 2 triple bogey a nejhorší číslo 7. A to s 2 auty a jedním ztraceným míčem. Takže pohoda, doufám, že mi to vydrží.
El Salvador byl tedy úžasný i po golfové stránce. Nevím, jestli se tam ještě někdy podívám, je tolik míst, kam stojí za to jet. Ale doporučit můžu tohle místo určitě všem!

Při focení jsem tentokrát vyzkoušel 16:9 formát a pokusil se, až na výjimky, o jakousi fotocestu hřištěm. Většina fotek je tedy z odpališť.