[zpět na Golf homepage]

Kromme Rijn


23.5.2007, HCP 35.0 Hned na začátek musím říct, že Holandsko zrovna dvakrát v lásce nemám. Když se ale naskytla příležitost zahrát si tu golf, tak jsem ani moc neváhal. A jsem rád, že po golfové stránce je dojem pozitivní.

Hřiště jsem vybíral na internetu, stránky holandského golfu jsou docela dobré a dá se v nich vyznat, i když jsou v holandštině (celkem logicky...). Na první pohled to vypadalo, že je kolem Utrechtu asi 20 hřišť, ale při podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že aspoň půlka jsou pouze par 3, na dalších chtějí nižší hendikep (obvykle 24 nebo 28) a tak zbyly jen tři, které byly v rozumné vzdálenosti na cestu taxíkem.
První vybrané hřiště bylo zrovna v tomto týdnu zavřené, na druhém se mi nepodařilo zjistit info po mailu, ale telefonicky se tee time už podařilo zarezervovat. Volba tedy padla na devítku Kromme Rijn nacházející se u městečka Bunnik pár kilometrů za Utrechtem. Tady jim ke hře stačila zřejmě nějaká obdoba naší Zelené Karty, ale stejně po mně nikdo nic nechtěl.

Jako první jsem zjistil, že je zrovna zavřený driving range. Ale aspoň jsem se neunavil a zbyl mi čas na pivo :-). Hned po příjezdu areál působil velmi příjemným dojmem v čele s podařeným moderním club housem, ve kterém nic nechybělo. Zaplatil jsem tedy 47 a půl Eura za osmnáctku s tím, že start druhé devítky je 2 hodiny po první. Až mě překvapilo, kolik je tam ve všední den po poledni lidí. Tedy hlavně starších lidí, kteří si evidentně užívají důchod. A polovina hráčů byly ženy, tedy spíš starší dámy. Už když jsem rezervoval čas, tak jsem si všiml, že na všech hřištích se skoro každý den koná nějaký turnaj nebo spíš utkání třeba mezi dvěma kluby. Najít tedy volný čas asi není úplně jednoduché (obvykle se dá rezervovat čas pro příchozího hráče 3 dny předem). A na některých hřištích nešel v některých dnech rezervovat čas vůbec. Prostě je tady golf asi trošku dál než v Čechách a je to mnohem víc rozšířená zábava a hodně vázaná na kluby.
Ve stanoveném čase jsem se tedy do toho pustil a docela mi to šlo. Nehrál jsem tedy nijak výborně, ale v zásadě na svůj hendikep. Až devítka mi to pokazila a zkazil jsem si scorekartu (za první devítku) dvojciferným výsledkem. Hřiště bylo obklopeno typickou nizozemskou krajinou, tedy kanál, železnice, ohrada s kravami, s koňmi atd. Kolem bylo i trošku lesa, takže prostředí pěkné. Samozřejmě v rovině a celkem pravidelně nějaká voda. Fairwaye by mohly být trochu více posekané, ale na hraní v pohodě. Asi bych to přirovnal k takové obyčejnější české devítce. Velký rozdíl byl ale v zázemí, club house už jsem zmiňoval a opravdu stál za to. Na par 70 to bylo docela dlouhé hřiště (5772m ze žlutých). Zajímavé bylo, že rozdíly mezi bílými a žlutými odpališti byly minimální (pár metrů), ale dámská odpaliště byla hodně daleko, i přes 80 metrů. Při hraní mě několik flajtů pustilo a skoro všichni hráli jamkovku.

Celkem v pohodě jsem tedy první devítku zvládl asi za hodinu a třičtvrtě. Bylo chvíli po třetí hodině a na odpališti jedničky bylo pořádně plno. Řekl bych, že hřiště prostě přebookovávají. Nakonec mě tedy celkem rychle vyslali před dvojici na první pohled dobrých hráčů a to mi moc neprospělo. Snažil jsem se být rychlý a už na jedenáctce jsem nenašel ani první odpal, ani provizi... Předcházel jsem jeden flajt za druhým (všichni mě ochotně pouštěli, jsou přece na golfu a tak mají pohodu) a skoro jsem běžel... Už jsem toho měl docela dost, přece jenom bag na zádech jsem už dlouho netahal (mimochodem ČSA se k bagu moc pěkně nechovali, dorazil pěkně potlučený :-() a taky bylo krásně až horko (mám docela při svých cestách štěstí). Celé to vyvrcholilo na patnácté jamce - tříparu 147m s vodou před greenem na pravé straně, kde mě skupinka 3 starších dam od greenu mávala, ať si ten odpal zahraju. Ustoupili doleva k autu a málem jsem je trefil. Tedy krásný hook do autu, pak jen tréninkově ze 30 metrů 3 nepodařené rány a raději už jsem míček sebral. Nestačil jsem se omlouvat a ještě si vyslechl, jak mám být v klidu atd. Promotyčkoval jsem se ještě další jamkou, trošku uklidnil až na sedmnáctce (konečně bylo přede mnou volno a nikdo blízko za mnou) a zahrál slušně aspoň poslední jamku. Druhou devítku jsem nakonec doslova proběhl za hodinu třicet. Skóre raději zmiňovat nebudu.

Překvapivě kolem páté hodiny už bylo na odpališti jedničky celkem volno. Mě už ale čekalo jenom pár piv a jídlo, na holandské poměry překvapivě jedlé. Jen se mi nepodařilo objevit pro-shop a tak jsem tentokrát odjel bez suvenýru. Škoda té rychlé druhé devítky, mohlo to být ještě lepší. Nebo ještě lépe, mohla to být osmnáctka. Možná příště. Ale určitě to stálo za to a musím ocenit atmosféru, která na hřišti panovala. Bylo to proti Čechám takové přátelštější a víc v pohodě.

Něco jsem vyfotil tentokrát jenom telefonem.

Picasa Photo Album:
Golf_KrommeRijn