Místo pro první letošní havajské hraní jsem dlouho rozmýšlel. Opět jsme bydleli na východní straně Big Islandu, kde hřišť moc není. Nakonec zvítězil Sea Mountain Golf Course, kde jsem tušil, že nebude moc lidí a navíc se hraní dalo spojit s želvami na blízké Černé pláži a návštěvou Volcanoes parku cestou.Kolem hřiště jsme už projížděli před třemi lety, tak jsem trošku věděl, co mě čeká.
Ale nakonec to bylo docela překvapení. Fee (i s holemi, poplatkem za ridera a drivingem) bylo něco kolem 70 dolarů, tedy velmi rozumná cena. Zaplatil jsem v takové buňce u silnice a zjevně druhý a poslední zaměstnanec mi přivezl i autíčko s holemi. Původní club house je totiž zavřený a pomalu se rozpadá. A tak je to bohužel i s hřištěm. Hřiště je krásné, ale hrozně zanedbané. Evidentně se této části Havajských ostrovů moc nedaří... Hřiště je součástí "resortu" Sea Mountain, který vypadá, že ho brzy čeká podobný osud jako club house. Ale pár lidí tam ještě bydlelo. Začínal jsem tušit, že podobná zkušenost nás čeká i na ostrově Molokai. Prostě krize dorazila i do ráje. Nebo spíš už tady nějakou dobu je :-(...
Mimochodem Sea Mountain je v současnosti nejjižnějším hřištěm v USA. Býval to blízký Discovery Harbour Golf & Country Club, ale ten už je zavřený pár let. Jestli to ale takhle půjde dál, tak za chvíli tenhle primát převezme Volcano Golf & Country Club.
Za úpadkem hřiště a resortu jsou velké plány z 90. let, které tak nějak nevyšly... Název je odvozen od mořské hory, která roste na dohled od pobřeží a za nějakých 10 až 100 tisíc let zde vyroste další havajský ostrov Loihi.
Je to škoda. Hřiště je totiž krásné. Ale greeny jsou spíš "browny", značení na hřišti skoro není a sem tam se dá zapadnout do rozbitého sprinkleru... Po hře jsme si povídali s místním managerem, správcem, greenkeeperem atd. v jedné osobě (velmi sympatický mladý kluk) a omlouval se nám. Určitě by to rád změnil, ale bez peněz to prostě nejde.
První devítka směřuje od club housu na východ a kopíruje pobřeží. Hned na první jamce jsem byl blizoučko od birdie, ale nedal jsem asi 60 cm pat. Hra se celkem dařila. Moc pěkná je třeba sedmička, krátký čtyřpar - dogleg, kde se dá hrát první do greenu (nepovedlo se). A taky podle předpokladů bylo na hřišti prázdno, jen pár Japonců. To mám rád.
Druhá devítka pak směřuje od moře k horám. A je ještě hezčí. Začátek se mi sice krutě nevydařil, ale krásné jamky "pod horami" byly skvělý zážitek. Byli jsme upozorněni, že počasí na nejvzdálenějších jamkách je často horší než u pobřeží, ale déšť se nám vyhnul. A tak jsme v poklidu objeli celou osmnáctku. Celkový výsledek jsem si sice na druhé devítce dost pokazil, takže do stovky bylo daleko, ale po 10 dnech dovolené bez golfu mi to vůbec nevadilo.
Vzhledem k doprovodu je ze Sea Mountain i dost fotek.
Picasa Photo Album:
 |
| Golf_SeaMountain |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|