[zpět na Golf homepage]

Cumberwell Park


05/2006, HCP 54 Jak jsem zjistil, v Anglii je několik typů hřišť (soukromé, klubové, veřejné atd.), ale přijít a hrát (po zamluvení času) jde asi skoro všude. Podstatný rozdíl je v tom, zda na hřišti vyžadují Handicap Certificate nebo ne. Vzhledem k tomu, že tam znají u mužů nejvyšší hendikep 28, byla moje volba jasná - musím tam, kde ho nechtějí.

Po několika emailech jsem nakonec vybral pro svoje první hraní hřiště Cumberwell Park, které je vzdálené asi hodinu cesty autem z Bristolu, kousek za městem Bath. Je to poměrně nový a moderní areál, který má v současnosti 3 devítky a čtvrtá je ve výstavbě. Vybral jsem si devítky Parkland a Lakeland. Zaplatil fee (27 liber za 18 jamek), dal si košík na drivingu, cigaretu na terase klubovny a vyrazil.

První devítka byla celkem dobře hratelná a skoro prázdná, takže i přes nepovedenou první jamku (byl jsem pěkně nervózní) jsem ji celkem v pohodě a rychle obešel. Startér (příjemný starší pán, zřejmě přivydělávající si na penzi) mě pak pustil na druhou devítku před objednaným časem a ještě mi vysvětlil, co a jak hrát.
Lakeland už byl trošku náročnější, jak název napovídá, jezírka a jezera byla ve hře celkem na sedmi jamkách. Nicméně hned na první jamce, kde ani žádná voda nebyla, jsem se ztratil beznadějně v rafu a bankrech, když jsem si chtěl zkrátit dogleg (což mi výrazně nedoporučoval startér...). Další jamky jsem pak už hrál slušně a i voda se mi vyhýbala. Hřiště už ale bylo po poledni více zaplněné, takže jsem musel čekat a záhy mě došli dva místní golfisti a navrhli, abychom šli spolu. Sice jsem měl docela trému, ale nakonec to byl docela fajn zážitek. Pánové neustále pálili drivy na všechny strany a dobře se bavili. Ani jim nevadilo, že jsem na první pohled hodně začátečník a asi pět jamek s nimi jsem si docela užil. Nejvíc mě zaujalo, jak strašně nadávali, když flajt před námi byl hodně pomalý na greenu. Míček (tedy dva) jsem nakonec utopil až na předposlední jamce, když jsem nepřestřelil asi 120ti metrové jezero a ani rána z dropzóny tak 80 metrů už mi nepomohla. Pak jsem uzavřel hraní opět ztracením v rafu a výsledkem 10, což, jak jsem byl poučen, se už ani nepíše :-).

S pány jsem se rozloučil (pokračovali druhou devítkou), v šatně osprchoval a převlékl a vyrazil do Spikes Baru. Podle toho, jak jsem prohlížel různé webové stránky, tak hřiště bez klubovny/baru, šatny a sprchy snad v Anglii ani není. Příjemné. V baru jsem si dal povinnou jacket potatoe (někteří kolegové, kteří strávili v Anglii delší dobu, by mě asi zabili...), drink a spokojeně vyrazil zpět.
Hřiště bylo hezké a výborně upravené. Počasí na začátek května přímo fantastické, pražilo sluníčko. Celý areál byl takový trošku komerční, ale golf se tam hrál výborně. A všichni lidé, se kterými jsem se potkal, byli fajn. Prostě jsem si to užil.

Fotek moc není a navíc jsou z telefonu, takže kvalita nic moc.

Picasa Photo Album:
Golf_Cumberwell